„Jak se měl táta?“ ptala se mě, obvykle když jsem měla ruce zaneprázdněné hraním si s oblečením, mícháním polévky nebo utíráním kuchyňské linky.
Hrnec polévky v kempingové kuchyni | Zdroj: Střed jídla
Hrnec polévky v kempingové kuchyni | Zdroj: Střed jídla
Dala jsem mu to málo, co jsem měla. Příběhy, které už mě z toho tolika vyprávění začínaly nudit. Vyprávěla jsem mu o jeho hrozných vtipech o tátovi, ze kterých jsem protočila panenky. Obrázky jeho dětského úsměvu. Vzpomínku na to, jak si zpívá v autě, pořád falešně.
Přijala je, ale cítil jsem prázdnotu za jejími očima.
Stačilo to na dlouhou dobu. Dokud to už nestačilo.
Stalo se to jednoho typického úterního večera. Šel jsem chodbou, když jsem uslyšel Susiein hlas. Byl tichý.
„Dobře… taky mi chybíš, tati.“
Mé tělo ztuhlo.
Táta. Táta?!
Dospívající dívka telefonuje | Zdroj: V polovině kurzu
Opřela jsem se rukou o zeď, abych se opřela. Susie se otočila, uviděla mě a zavěsila tak rychle, že telefon spadl zpátky do vidlice.
„S kým to mluvíš?“ zeptal jsem se opatrně.
Nechtěl se mi podívat do očí.
„Špatné číslo,“ řekl, než vyběhl po schodech nahoru.
Osmnáctiletá dívka jde po schodech | Zdroj: V polovině kurzu
Osmnáctiletá dívka jde po schodech | Zdroj: V polovině kurzu
Dlouho jsem tam ležel, srdce mi bušilo a myšlenky se mi honily po hlavě.
Špatné číslo? Ne.
Tu noc, poté, co šla spát, jsem udělal něco, co jsem nikdy předtím neudělal. Šel jsem se plížit kolem.
Nebylo těžké se dostat k výpisu hovorů z pevné linky. Tam se to objevilo. Číslo, které jsem neznal.
Žena stojící v obývacím pokoji | Zdroj: Mid-course
Díval jsem se na to dávno před skladatelem.
Zvonění se v tichu rozléhalo. Chystala jsem se zavěsit. Palec jsem měla položený nad tlačítkem. Pomyslela jsem si: „Tohle je šílenství.“
A pak, nádech.
Pevná linka na stole | Zdroj: Střednědobý plán
Pevná linka na stole | Zdroj: Střednědobý plán
Mírné. Mužné. Důvěrné.
„Susie,“ zamumlal hlas. „Už jsem si myslel, že se dnes večer už neozveš.“
Už jsem nemohl dýchat.
„Kdo je to?“ zeptal jsem se, i když jsem to v hloubi duše už věděl.
Následovalo hutné, záměrné ticho.
Muž sedící na pohovce | Zdroj: Mid-course
Muž sedící na pohovce | Zdroj: Mid-course
Jedno kliknutí.
Hovor byl přerušen.
Seděl jsem tam s telefonem v ruce, zatímco mě zaplavovaly vlny zmatku a hrůzy.
Karel byl mrtvý. Věděla jsem, že je mrtvý. Oplakávala jsem ho. Pohřbila jsem ho, nebo jsem si to alespoň myslela.
Rozloučil jsem se snad s mužem, který v té rakvi nikdy nebyl?
Vzhlédla jsem k Susie a v krku se mi sevřela nedůvěra a zrada.
„Jak jsi to našel?“ zeptal jsem se tiše.
Výsledek.
„Našla jsem ho online před pár měsíci. Nechtěla jsem ti to říct. Dokud jsem si neuvědomila, že si se mnou opravdu chce promluvit.“
Měl jsem zlomené srdce.
„Chceš si s ním dál povídat?“ zeptal jsem se po dlouhé chvíli.
„Ano. Chci vědět, proč to udělal. Chci to slyšet z jeho vlastních úst,“ řekla Susie a po tváři jí stékala slza.
„Dobře,“ odpověděl jsem pomalu a polkl hořkost.
O dva dny později jsem zavolal Charlesovi. Okamžitě to zvedl, jako by na mě čekal.
„Musíme se sejít,“ řekl jsem.
Vybrali jsme si bar.
Interiér baru | Zdroj: Mid-course
Interiér baru | Zdroj: Mid-course
Už tam byl, když jsem dorazil/a.
Starší. Hubenější. Jeho tvář byla plná únavy. Oči měl propadlé a tmavé, jako by ho léta nespal jen lítost.
Zdálo se to normální. Obyčejné.
A já to nenáviděl/a.
Protože to znamenalo, že nebyl duch.
Hněv se vrátil.
Sedl jsem si a prsty sevřely hrnek s kávou, jako by to byla jediná věc, která mě spojovala s realitou.
Žena se dívá z okna | Zdroj: Mid-course
Žena se dívá z okna | Zdroj: Mid-course
„Nezmizel jsi jen tak,“ řekl jsem. „Opustil jsi ji. Osmnáctiletou holku.“
„Já vím,“ řekl s mírně shrbenými rameny.
„Mohl ses kdykoli vrátit,“ trval jsem na svém.
Karel sklopil zrak.
„Přemýšlel jsem o tom každý rok,“ přiznal klidně. „Ale vždycky jsem se přesvědčoval, že vám oběma by bylo líp.“
Zasmál jsem se. Ta zbabělost byla téměř směšná.
Zaváhal a jeho pohled se stočil k oknu, jako by se mi nemohl podívat do očí.
„S mámou jsme se roky nebavily,“ dodala tiše. „To, co udělala… Nevím, jestli jí to taky někdy budu schopná odpustit.“
Boční profil starší ženy | Zdroj: Midterm
Boční profil starší ženy | Zdroj: Midterm
Právě v tu chvíli se jí hlas zlomil. Byly v něm upřímné emoce. Ale já nebyl připravený nechat se dojmout. Ještě ne. Sáhl jsem do tašky a vystrčil na stůl dokument, čímž jsem málem shodil její šálek s kávou.
Při otevírání se mu prsty lehce třásly.
„Co se děje, Allie?“ zeptá se opatrně.
