Jak jsem kráčel k chodbě, atmosféra se změnila. Nade mnou slabě, ale vytrvale bzučela zářivka a mé kroky se ozývaly hlasitěji, než by měly. Všechno mi připadalo zvláštní, příliš čisté, příliš tiché.
Takové ticho vás neuklidní, spíše vám říká, že je něco… abnormálního .
Jako ordinace lékaře, která čelí špatným zprávám.
Pak jsem to uslyšel. Smích.
Muž jde chodbou v kanceláři | Zdroj: Midjourney
Jemné, tlumené zvuky, následované slabým šumem rozhovoru. Ozývalo se to z konce chodby. Narina kancelář. Žaluzie byly zatažené, což mě okamžitě zarazilo; nenáviděla uzavřené prostory.
„Připadám si v nich jako v kleci, Jone,“ řekla. „Potřebuji vysoké stropy a otevřené podlahy!“
Zpomalil jsem; srdce mi bilo tak silně, jako by mi tlačilo na krk.
Detail usmívající se ženy | Zdroj: Midjourney
Zaklepal jsem. Nic. Zkusil jsem kliku. Bylo zamčeno.
Pak jsem zpoza dveří uslyšel její hlas, tlumený, ale nepochybně patřil mé ženě.
„Kdo je tam?“ zeptala se.
Neodpověděl jsem. Nemohl jsem. Stál jsem tam s rukou přimraženou k kovové klice a zíral na ni, jako by mohla vrátit čas.
Muž stojí před dveřmi kanceláře | Zdroj: Midjourney
Konečně cvakl zámek. Dveře se s vrzáním otevřely.
A ona tam byla.
Nara.
Velké oči. Bledý obličej. Ten druh výrazu, který věnujete někomu, koho jste nečekali a možná ani nechtěli vidět.
Zamyšlená žena stojící ve dveřích kanceláře | Zdroj: Midjourney
Za ní stáli neohrabaně dva kolegové, myslím, že Sanjay a Amira. Na stole byly rozházené papíry a grafy a notebook stále promítal data na zeď.
Otočila se k nim a napjatým hlasem řekla.
„Lidi… můžeme to dokončit zítra ráno?“
Beze slova přikývli a vklouzli přede mě.
Zůstali jsme jen my.
Papírování na stole | Zdroj: Midjourney
Udělal jsem krok dovnitř.
Dveře se za mnou zavřely, dusil mě závěr a ticho se najednou zdálo nesnesitelné.
Velmi dobře jsem si uvědomoval svůj vlastní dech, zvuk, který vydával v tichu, jako by do místnosti nepatřil.
Záře projektoru vrhala na stěny slabé grafy – diagramy, zkratky pro ukazatele pohody, které jsem nepoznala. Jeden z grafů byl červený a pak zezelenal. Byl to typ prezentace, kterou by Nara dokázala vysvětlit za deset sekund.
Detail muže stojícího v kanceláři | Zdroj: Midjourney
Zírala jsem na něj, jako by se mi mohl k něčemu přiznat, kdybych se na něj dívala dostatečně dlouho.
Moje žena se pomalu vrátila ke stolu, jako by se její nohy už nebavily přirozeně se pohybovat. Shromáždila pár volných listů papíru do hromady, ale ruce se jí třásly.
Moc ne, jen tolik, abych to viděl/a.
„Tady je kuře na pomerančích, Jone,“ řekla. „Objednal si ho Sanjay.“
Nádoba na jídlo na stole | Zdroj: Midjourney
„Nemám hlad, Naro,“ řekl jsem. „Jen jsem chtěl… zjistit víc.“
Otočila se a sebrala další papíry.
